O ponožky Sira Alfreda Douglase
O ponožky Sira Alfreda Douglase
~ by Dangerous ~
„Azurite, neblbni, no tak! To mi přece nemůžeš udělat! Jak mu to vysvětlím?“ Sangius se snažil přesvědčit hravou kočičku, aby se pustila chlupaťoučkých, měkoučkých, voňavoučkých, teploučkých a roztomiloučkých růžových ponožek, jaké mají kočičky rády.
„Pusť! Azurite!“
Ostré drápky se zaplétaly hlouběji a hlouběji do jemných vláken, sem tam zavadily a vytáhly očko.
Sangius zaúpěl: „Prosím!“
Kocourek se na páníčka nevinně podíval a hlavičkou se schoval mezi ponožky, aby je pořádně prozkoumal a označkoval. O chviličku později vykoukl ven, zamňoukal a odběhl pryč, zřejmě ven mezi spadané barevné listí. Sangius seděl nad poloroztrhanými ponožkami a přemýšlel, co řekne Luciovi, až si pro ně večer přijde. Že to udělal Azurit? Neuvěřil by, že kočka jím darovaná by byla něčeho takového schopna. A udělal by to Azuritovi vůbec?
Celé odpoledne strávil Sangius částečnou opravou růžových ponožek. Nešly opravit kouzly, navíc měl Sangius k jejich používání omezené možnosti. O to se Lucius postaral. Ručně se tedy pokoušel vrátit očka zpátky na místo tak, aby nebylo nic poznat.
Vyskočil, když ho zezadu objaly silné, štíhlé paže. Srdce měl až v krku. Neslyšel kroky, ani otevírání dveří.
„Ale, ale…“ ozval se zmijozelský šepot, který působil hrozivěji než rozlícený křik.
Sangius zavřel oči, když ucítil horký dech na svém krku.
„Já…“ Luciovy rty se dotkly jeho ušního lalůčku a Sangius se roztřásl.
„Ano? Odpověz!“ Luciova ruka rozhrnula Sangiovu sněhobílou košili – nikdy se neoblékal do jiné barvy – a šikovné prsty nahmataly malý hrášek.
„Snažil jsem se…“ Sangius vydal pouze tichý vzdech. „Opravit…“
Lucius se zasmál. „S tím si nedělej starosti. Ty ponožky stejně za chvíli zničí nějaká kočka! Zato tvá košile by potřebovala doplnit o pár knoflíků…“ S tím se bílá kolečka rozkutálela po podlaze, chvíli se točila, některá déle, některá ihned narazila do noh postele či skříně. Po chvíli už jen decentně mlčely, předstírajíce, že vůbec neexistují a vzdychající dvojice je v pokoji úplně sama.
O několik hodin později se nedovřenými dveřmi protáhla malá černá kočička, kterou v Malfoy Manor nikdo nikdy neviděl. Rozhlížela se kolem. Když jí zelené oči padly na sourozence poloukryté za nebesy postele, zavrněla si. Potichoučku se přikradla k zapomenutým ponožkám, ňufla do nich, vzala si je do tlamičky a potichu s nimi zase zmizela. Ráno po ní našli pouze brk, kapku inkoustu a jeden vlas.
~ fin ~
